Komunální politika v duchu koncepce romské integrace

Minulý týden jsem byl pozván na jednání místní samosprávy se zástupci romské komunity ve věci plánování společných postupů a strategií, které povedou ke zlepšení soužití mezi minoritou a majoritou. Nevím čím jsem si pozvání zasloužil, ale rád jsem přijal. Vidět a slyšet něco takového se jen tak často nepoštěstí.

Zasedání začalo.

Za místní samosprávu zasedl ředitel městské policie, 1.náměstek primátora, koordinátorka komunitního plánování sociálních služeb a jako host vedle mě sedí ředitel místní pobočky Probační a Mediační služby.

Za Romskou komunitu z Děčína zasedl jeden profesionální Rom, jeden romský podnikatel, který nemá práci, ale v ruce křečovitě svírá živnostenský list, vedoucí dětského centra, paní z nízkoprahového klubu, speciální pedagožka z jedné základní školy, terénní pracovník městské policie, zaměstnanec krizového centra a moje maličkost. Představuji se jako spíše žurnalista, než romský aktivista a obyčejný lodník pro říční dopravu.

Jsem připraven na všechno, jelikož mám našprtaný celý text USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 14. června  2000 č. 599 ke Koncepci vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti. Kompletní text čítající 22 listů formátu A4. Také "vytuněnou" verzi na roky 2010-2013 jsem četl.

Slova se chopil bez vyzvání romský podnikatel. Myslí to dobře, chce práci pro Romy v regionu, ale plácá nesmysly. Žádá veřejnou zakázku bez výběrového řízení jen na základě bohulibého úmyslu snížit nezaměstnanost našich lidí ve městě. Skáču mu okamžitě do řeči a umravňuji vysvětlováním o principech zadávání veřejných zakázek a nutnosti výběrového řízení atd. Nabízím mu že vypracuji pro něj podnikatelský záměr postavený na jeho úmyslu zaměstnat dlouhodobě nezaměstnané Romy, avšak s podmínkou, že mezi těmito lidmi bude i jisté procento těžko zaměstnavatelných jedinců (dlouhodobě abstinující narkomani, propuštění vězni, nekvalifikované pracovní síly, matky po mateřské atp.). Stavět cokoliv jen na podmínce etnické příslušnosti je na prd a nejenom že to škodí, ale zavání to diskriminací naruby. Slovo dalo slovo a romský podnikatel s uklidnil. Kámen ze srdce mi nepadl jelikož se slova chopil profesionální Rom a začal totálně mimo téma rozebírat aktuální zprávu, že ve zvláštních (speciálních) školách je spousta dětí neoprávněně. Ať se děje na celostátní úrovni cokoliv, tak tady to jednání má za cíl společně plánovat záležitosti obecního rázu. Musím mu, ač nerad, opět skočit do řeči a informuji ho o té skutečnosti, že v Děčíně je nejenom poslední rok mateřské školy zdarma, ale navíc ve třech školách fungují nulté ročníky. Děti proto mají možnost být řádně připraveny k zápisu a jestli přitroublí rodiče svým dětem nevěnují tolik času a péče tak, ať je motivuje osobně. Speciální pedagožka navazuje a bombarduje profiroma argumenty a statistikami. V posledním záchvatu zoufalosti jsme označeni profiromem za kokosáky, jelikož se snažíme o dialog a jsme nakloněni  kompromisů a dialogu. Pravý a čistokrevný Rom musí být asi věčně v opozici vůči majoritě a musí  být zřejmě stále nespokojený. Začínám být znechucen a proto žádám o vyjádření pana ředitele městské policie. Ten chlap nekompromisně boduje. Nabízí spolupráci dětskému centru v Boleticích, zajistí zafinancování preventivní kampaně a rozšíření služeb. Pracuje na projektu, který zajistí pracovní příležitost pro několik asistentů městské policie z řad Romů žijících v Boleticích tzv. Asistentů prevence kriminality, kteří operují přímo v epicentru dění a jsou úzce spojeni se strážníky. Koordinátorka KPSS předkládá závěry prvního kola a nabízí nám k připomínkování kolo druhé. Náměstek očekává s otevřenou náručí naše návrhy na zlepšení vzájemného soužití.Nic..... nikdo nic nenavrhuje, buď jsou spokojeni s tím, jak to u nás funguje a jejich práce svědčí o tom, že to klape, anebo to jsou výkřiky do tmy těch z hora jmenovaných. Stydím se a tak se odhodlávám k rázné akci. Vzhledem k tomu, že jsem byl navrhnut na funkci romského mentora a pan ředitel PMS sedí vedle mě, tak si kladu podmínky, jelikož jsem nedávno tento institut kritizoval v jiném článku. Trvám na vzniku koordinační skupiny, která bude složená ze zástupců z řad Romů,  kteří sedí u stolu a která bude úzce spolupracovat a klienta odsouzeného k VPP si budeme mezi sebou přihrávat a pracovat na něm všichni společně. Nakonec kývnu na nabídku a tuto funkci na zkušební dobu beru o honorář nestojím, ale smlouva na částečný úvazek je prý nutnost stejně jako 100 hodin školení.

Informuji o potřebě osvětově působit na mládež, která o romské kultuře a historii ví prd a o romském holokaustu ještě méně. Většinou se domnívají, že jsme přišli včera z Indie a zítra pokračujeme v cestě do Kanady. Vypracoval jsem přednášku pro ZŠ o historii Romů na území ČR a prosím o možnost prezentovat tuto ředitelům ZŠ v Děčíně. Je mi vyhověno a za 14 dní to vypukne. Korektura bude od pana kurátora Muzea romské kultury v Brně a doufám, že mi to pán moc neproškrtá.  Nechci poutat veškerou pozornost na svou osobu a tak si ostatní návrhy nechávám v šanonu a předložím je při interním jednání s konkrétními kompetentními osobami.

Tohle jednání mě zarmoutilo. Na jednu stranu je tu jasný signál od zastupitelů města, kteří nám vycházejí vstříc a chtějí spolupracovat a na druhé straně naše neschopnost cokoliv konstruktivního přednést a obhájit. Nevím jak je to typické a jak to funguje v jiných městech. O změnu romské image se musíme zasadit my sami. Uvědomuji si, že Vládní koncepce romské integrace není nařízením pro magistráty, ale je pouze doporučením a proto jsem vděčný místní samosprávě za to, jak k tomu aktivně přistupuje.